Co je to olejotisk
O mě
Galerie
Jeden den Kateřiny
Okolo mé hlavy
Ostatní 2010
Blog
Hledání krásy
Co je to umění
Selhala moderna
Odkazy
Hledání krásy
Poznat podstatu krásy se v minulosti pokoušelo mnoho učenců již od dob, kam lidská paměť sahá. Všichni významní umělci i filosofové se touto otázkou zabývali, ale zdá se, že nikdo na tuto otázku nenašel odpověď. Proč se nám nedaří poznat podstatu krásy, když je všude kolem nás a každý ji má nadosah? Zkusme rozšířit širokou plejádu úvah na toto téma.Univerzální pojem
Pojďme přímo k jádru věci. Krása je pojem abstraktní, a proto jeho význam musí být univerzální. Právě s tím bude největší problém – najít univerzální definici krásy.Když se podíváme do historie, tak všichni neúspěšně hledající nakonec svoje snažení směřovali do konkrétní omezené oblasti a tak dnes máme spoustu úvah nad krásou řeckých staveb, krásou obrazů, krásou lidského těla nebo i duševní krásou člověka. V těchto omezených oblastech se pak snažili nalézt určitá pravidla, jak tuto krásu vytvořit programově. Máme tedy různá kompoziční pravidla, pravidlo Zlatého řezu, pravidlo lichých čísel a spoustu pravidel o působení barev.
Krása květin
Zdá se tedy, že pojem krásna nelze použít na fyzický svět, pokud nechceme z tohoto pojmu vyjmout jen omezenou část.Jestliže nelze krásu aplikovat na fyzický svět, jak potom může být krásná například květina? Má snad květina kromě svých fyzických vlastností ještě něco, co vnímáme, a co ve fyzickém světě neexistuje?
Brzdi!
Právě jsme narazili na hranici, kterou bych nerad překračoval. V nadpřirozené jevy totiž nevěřím i když mě kdysi rodiče nechali pokřtít. Zřejmě jsme se dostali do slepé uličky, zkusme tedy jinou cestu.Definice krásy
Když si uvědomíme proces vnímání krásy, tak v něm najdeme vždy tři účastníky. Je to člověk, krása a předmět, který zkoumáme. Z tohoto pohledu můžeme definovat krásu jako vztah mezi člověkem (subjekt) a zkoumaným předmětem (objekt).Kde tedy krása vzniká? S ohledem na předchozí odstavec mohou existovat tři možnosti:
1. Krása je svébytná a existuje sama o sobě.
2. Zdrojem krásy je zkoumaný objekt, který tuto krásu vyzařuje.
3. Krása neexistuje a tvoří se pouze v představách subjektu.
Vzhledem k tomu, že nevěřím v nadpřirozené, vyloučím variantu 1 i 2. Zbývá tedy varianta, že krása neexistuje.
Představa o kráse
Vyrovnání se s myšlenkou, že krása neexistuje, je poměrně jednoduché, když připustíme, že vnímání krásy se odehrává pouze na úrovni našich myšlenek. Z toho vyplývá, že vnímání krásy je záležitost velice subjektivní a je bytostně závislé na subjektu, který krásu vnímá. Kdybychom chtěli najít obecný princip vnímání krásy, museli bychom nalézt obecně platná pravidla pro činnost mozku. To ale není možné. Stavbu mozku máme sice všichni v obecných rysech stejnou, ale v mozkových projevech jsou někdy značné odchylky. Proto bude těžké najít obecný vzorec pro definici krásy.Střední proud
Za normální je obvykle považováno to, co je většinové. Jistě existuje i většinové myšlení, tedy způsob myšlení, kterým, s určitou odchylkou, myslí většina lidí. Objekty, které se této většině lidí zdají krásné, potom určují jakousi krásu středního proudu, většinovou krásu nebo také krásu populární. V umění potom mluvíme o pop-artu nebo o středním proudu.Tato krása má tu vlastnost, že osloví statisticky největší skupinu lidí. Když se podíváme na pravidla, ke kterým dospěli filosofové při hledání krásy, zjistíme, že jsou to pravidla, která „zaručují“ úspěch právě u této skupiny lidí. Je to logické, protože hledali obecná pravidla, platná pro většinu lidí.
Na okraji
Je jisté, že kromě většinového způsobu myšlení existuje i myšlení odchýlené více či méně. Mozková činnost je velice bohatá, a obraz její činnosti je dán součtem velkého množství způsobů, jak mozek dokáže myslet v různých oblastech. Proto odchylky můžou být ve velice různých směrech. Neexistuje tedy jen odchylka nahoru a dolů, jak ji definuje například koeficient IQ. Důsledkem je to, že se setkáváme s menšinou lidí, kteří myslí jinak než většina a mají tedy odlišné a velice různé nároky na to, co je podle nich krásné.Sám jsem se také zařadil mezi tuto menšinu, tím, že jsem přijal abstrakci a impressionismus. Poznávám to denně, když mi kamarádi říkají „co je to za patlaninu“ a přirovnávají mojí tvorbu ke grafickým projevům žáků v mateřské školce. Jiní mě přesvědčují, abych se vrátil k těm „krásným barevným obrázkům“, co jsem dělal dřív. Ale také znám lidi, kteří nad některými kousky spontánně žasnou nebo řeknou, že je to depresivní, že se na to nemůžou koukat. Tito lidé byli zasaženi. Nikomu jeho názor nevyčítám, protože vím, že univerzální krása neexistuje a jde jen o to, že každý vnímáme krásu jinak.
Vnímání krásy souvisí s vnitřním prožitkem. Člověk musí chtít něco prožít a také si musí najít k prožitku cestu. Obě tyto činnosti opět souvisí s činností mozku a jsou podmíněné aktuálním stavem subjektu, tedy geneticky, výchovou, zkušenostmi, prostředím, momentální náladou atd.
Závěr
Když si znovu pročítám tento článek, padá na mne nostalgie z toho, jak jsme z filosofických výšin spadli do obyčejné reality.Teď už víme, že krása neexistuje a nám nezbývá, než se opřít o své vlastní představy.
Rostislav Krámský, 2011